Encovany zámek

Encovany jsou zámek ve stejnojmenné vesnici u Polepv okrese Litoměřice. Vznikl přestavbou gotické tvrze v šestnáctém století. Po roce 1673 proběhla částečná barokní přestavba a další drobné úpravy probíhaly v osmnáctém a devatenáctém století. Zámek je chráněn jako kulturní pamatka. 

Encovany od roku 1335 patřily chotěšovskému klášteru, který byl jejich majitelem až do roku 1563, ale po většinu doby se nacházely v zástavním držení různých šlechticů. Gotická tvrz zde vznikla snad již roku 1335 nebo až na přelomu čtrnáctého a patnáctého století.  První písemná zmínka o ní pochází až z roku 1508.

V Encovanech vzniklo po roce 1511 letní sídlo chotěšovských premonstrátek. V postě roku 1533 strahovský opat Jan při vizitaci zjistil takový pokles kázně, že po marných pokusech zavést opět disciplínu požádal tepelský opat, bezprostřední nadřízený chotěšovského konventu, přímo krále o zakročení. Po ukončení vyšetřování nařídil král Ferdinand I. Encovany roku 1543 zastavit a roku 1563 prodat. Tak zanikl majetek chotěšovského kláštera na území litoměřické diecéze.

Zástavním majitelem se od roku 1543 stal místokancléř Českého království Osvald Zejdlic ze Šenfeldu, který o dvacet let později klášteru vyplatil 8750 kop grošů, a vytvořil tak samostatné panství. Osvald zemřel roku 1589 a o několik týdnů později ho následovala jeho manželka Lukrecie z Wittennu. Manželé byli pohřbeni v hrušovanském kostele Narození Panny Marie a správy panství se ujal jediný syn Rudolf Zejdlic ze Šenfeldu.

Noví majitelé na místě staré tvrze zahájili stavbu renesančního zámku, která proběhla v letech 1563–1602, nebo již v první polovině šestnáctého století. Rudolf zemřel v roce 1602 a panství získal sňatkem s vdovou Ludmilou, rozenou Vratislavovou z Mitrovic, zemský sudí Ladislav Zejdlic ze Šenfeldu. Během českého stavovského povstání se přidal na stranu českých stavů, za což neušel císařskému trestu. Jeho majetek byl po bitvě na Bílé hoře v roce 1623 zkonfiskován. Krátce ho ovládl v roce 1631 při saském vpádu do Čech, ale později musel odejít do Pirny, kde roku 1632 zemřel. Zámek byl poté, co jej kněžna Polyxena Lobkowiczová z Pernštejna již v roce 1623 řádně zakoupila, připojen k lobkovickému roudnickémupanství.

Architekt Antonio della Porta vypracoval projekt přestavby encovanského zámku pro Václava Eusebiua Popela z Lobkowicz, ale na jeho podkladě byly doplněny pouze arkády severního a východního křídla. Na zámku pak sídlily místní panské úřady a do roku 1923 zde bydleli lobkovičtí úředníci.

Za druhé světové války zámek obývalo gestapo, krátce padl do správy Hitlerjugend a po roce 1945 byl na základě Benešových dekretů znárodněn.

Jeho stav ovšem nejvíce poznamenala komunistická éra. Po roce 1948 byl jeho interiér soustavně ničen a inventář rozkraden.

Potom zámek sloužil, mimo jiné, také jako depozitář Zemědělského muzeav Praze.

Po roce 2000 bylo do oprav zámku investováno. V roce 2013 byla dokončena kompletní rekonstrukce střechy. Zámek je v soukromém vlastnictví.